Herečka v největší roli „život“

V životě si všichni procházíme různými rolemi, které nás definují v prostoru a čase. Tak já to zkusím ještě méně lidštěji. Tyto role taky určují i náš společenský status. Tak se teď vrátím z Marsu na tu vrbu a pojďme si popovídat jako lidé.

Co jsem chtěla říci?
V životě jsem byla nejdříve dcerou a sestrou, taky vnučkou a neteří. Potom jsem byla taky kamarádka, školkáček, školačka, spolužačka, žačka, studentka, maturantka, partnerka, manželka, snacha, těhulka, prvorodička, druhorodička, taky žena co několikrát přišla o zárodek miminka, máma, exmanželka, rozvedená žena, brigádnice, osvč, ještě jednou studentka, zaměstnankyně, kolegyně, žena na mateřské, žena na rodičovské..

.. takhle bych mohla pokračovat, ale tohle všechno jsou role, které měly v životě vliv na to, kdo jsem byla pro své okolí. Taky, jak se mnou jednali a často bohužel, jak jsem přistupovala i já k sobě.

Nyní to mám jinak.

Stačilo jednou okusit sílu vlastního rozhodnutí a začal se mi měnit přístup k sobě samotné. Důsledkem toho jsem začala vyhledávat i jiné lidi. Takové, kteří ke mně budou přistupovat jako k parťákovi, sobě rovné.

Tady na tomhle místě se chci veřejně přiznat, že když jsem se rozhodla od manžela s tehdy 1 a půl letým synem odejít, tak jsem absolutně neměla páru, co dělám, co bude, jak budu žít. Byl to jen čistý pud sebezáchovy. To mě asi zachránilo od toho svoje rozhodnutí změnit. Protože já stoupla do velikého neznáma.

Vrátila jsem se do rodného domu, kde to kdysi celé začalo.

Najednou jsem musela zvládat chod domu. Učit se sdílet prostor s babičkou, která v domě taky bydlela. Starat se o malé dítě, které vyžadovalo hodně pozornosti, sama. Najít čas na studium na vyšší odborné škole, pro kterou jsem se toho přelomového roku rozhodla. A zaobírat se otázkou tehdejšího manželství. V manželství jsem setrvala další rok ač jsme už jako manželé ani partneři nežili.

Dala jsem tomu rok, než jsem pochopila, že buď přijmu svou starou roli a nebudu spokojená, nebo to rozseknu a snad dojdu šťastnějšího života. Rok, než jsem podala žádost o rozvod a svěření syna do své péče. Rok, kdy jsem byla v domě zavřená se svojí myslí a v mojí mysli.

Při studiu na vyšší odborné škole jsem se v bloku psychologie učila mimojiné o duši, o mysli, o našem vědomí, podvědomí a nevědomí. Přišlo poznání, že podvědomím jde pracovat. Byla jsem fascinována. Do studování předmětu psychologie jsem dala kus sebe.

A i díky tomu sama sebe kousek po kousíčku lovila ze dna rybníku. Stavěla si víru v sebe a zároveň tak odhazovala nánosy své role oběti, kterou jsem dobrovolně celý život přijímala.

Věřím, že pokud si tento článek přečte někdo, kdo mě osobně zná, může si říci, že jsem rozhodně nebyla ten typ holky, co si nevěří. Nepůsobila jsem tak.

Tak na sebe opět něco prozradím.

Navenek ledová královna, co se jí nic nedotkne a vtipům na svoji osobu se jen zasměje? Holka, co doma křičí a ničeho se nebojí? Jen přetvářka. Křičela jsem naopak nejvíc ve chvílích, kdy jsem se cítila nejvíce nicotně. Občas se z koutku duše snažila ozvat rebelka, že přece nemusím být oběť, ale můj křik ji jednoduše překřičel. A bylo mi všechno naoko fuk tehdy, když se mě slova či situace velmi dotkla.

Nikdy nezapomenu na to, jak mizerně mi v roli oběti celých 23 let bylo. Dnes vím, že oběť nemůže v sebe věřit. Vybrala jsem si nebýt obětí.

Zvolila jsem si v roli dcery i vnučky zbytečně neustupovat na úkor sebe a svých pocitů. Můj názor a vlastní zkušenosti mají totiž svou váhu, v jakékoliv roli. Jako máma jsem se učila a stále učím přes všechny hranice nebýt jen autorita, ale dát prostor k růstu a rovnosti. Jako partnerka a manželka nejsem nic méně ani nic více než můj muž. Jako žena na rodičovské jsem se rozhodla dále růst, tvořit tento blog a dělit se o myšlenky s dalšími ženami.

Ještě hodněkrát jsem se musela postavit své naučené roli oběti. Přiznat si, že opakuji přešlapy a musím se učit to měnit. Krůček po krůčku. Na začátku bylo potřeba si to uvědomit. A dát tomu čas, nechtít se změnit přes jednu noc.

Co jsem se tedy s vírou v sebe naučila ohledně rolí v životě? Záleží hlavně, jak k nim přistupuji já sama. Nemusím se jimi nechat ovlivnit a je to jen na mně, co si z té role vezmu.

A co si z tohohle článku můžeš pro sebe vzít Ty?

Nebuď obětí – nikoho, ani sebe samotné.
Když chceš křičet – zhluboka se nadechni a při té sekundě navíc zkus zaslechnout samu uvnitř sebe.
Role v životě není směrodatná – dej roli vlastní život a jedinečnou podobu, jak jedinečná jsi Ty.
Uč se věřit v sebe – jde naučit se to po malých krůčcích.

Inspiruji ženy vlastním příběhem o dlouholetém budování víry v sebe sama a ukazuji jim, že také ony mohou ve svém nitru kvést a tím jako kouzlem změnit celý svůj svět. Podrobnější příběh o mně naleznete zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.